Jdi na obsah Jdi na menu

NAŠE HŘIŠTĚ

1. 7. 2015

Co dělá vodák když vystoupí z lodi na břeh? Hraje si. Už v počátečním projektu areálu loděnice bylo pamatováno na 4 kurty na volejbal, hřiště na košíkovou, pláž a prostor pro lukostřelbu.

dscn1855.jpg

O víkendu /v době o které píšu neznámý pojem/, tedy v sobotu odpoledne /soboty byly pracovní/ a v neděli bylo zakázáno hrát debly, aby se dostalo na všechny. Kurtům dávaly zabrat povodně nánosem bahna a byly poměrně časté.

 

 

Z kurtů blíž k laguně se tak později stalo hřiště na fotbal s brankami menšími než hokejovými. Před technikou měla navrch vždy silová hra a protože se hrálo na škváře, všichni museli potom do vody. Nejčastěji do Vltavy, tehdy nebyly ještě ploty, slabší povahy do sprchy.

kemp.jpg

 

 

 

 

Nad našimi sportovišti začal vítězit kemp, zabíral víc a víc místa a obehnal se plotem. Už se nedalo běžet z verandy po schodech přes louku ke schodům do Vltavy /torzo tam ještě zbylo/ a sáhnout si do vody. Oblíbený rituál dětství mé generace.

1968.jpg

 

 

 

 

 

 

Kemp vydělával a tak se postavily „pořádné“ kurty na škvárobetonové podkladní vrstvě. Jeden volejbalový – zůstal do dneška a jeden tenisový, což byl dost cizorodý prvek. Ten taky nakonec po dalších povodních skončil zavezený zeminou a dnes je to alespoň slušný travnatý plac.

2008--2-.jpg

 

 

 

 

 

 

Pondělky a středy patří teď nohejbalu, ve čtvrtek se dává síť výš na volejbal. Ve středu je odpoledne v režii starších pánů – Pupkinů. Vzhledem k tomu, že v jejich jádru je průměrný věk přes 80 let, jde o výkony víc než úctyhodné. Jedna z tradic, které zatím přetrvávají. A jestli si chceš taky zahrát tak přijď.

VÍCE FOTEK

2014.jpg