Jdi na obsah Jdi na menu

ZÁJEZDY PO ROCE 1945

23. 4. 2016

Konec války znamenal pro vodáky v první řadě otevření nových možností a na větším území, než bylo omezení protektorátem. Zase se mohlo na Slovensko kam již v létě vyráží Vráťa Teklý sbírat podklady pro kilometráž Váhu. Slovenské řeky měly pro pražáky velké kouzlo pravé divočiny. Skauti domestikovaní v naší loděnici měli v roce 1947 tábor na Váhu.

60.io.jpg  112.vah-1947.jpg

                                                                                      S lilií na nátělníku Luboš Jednorožec

115.tatry-1947.jpg

Ivan Vacek, Fanynka Pražáková a Mirka Bucková, později Vacková na Slovensku. Mirce se na horách tak zalíbilo, že nechtěla zpátky. To podle jejího vyprávění také rozhodlo o tom, že většinu života prožila v Krkonoších. Ve skutečnosti s Ivanem utekli do Krkonoš před komunistickou akcí 70.000 do výroby, kdy úředníky škrtnutím pera přesídlili z kanceláří k ponku v dílnách.

 

 

05.jpg

 

Mirek Had Novák a Láďa Přibyl na Váhu. Lodě si přivezli vlakem v báglu na zádech, teď si je sestavují a mají hrůzu z nízkého stavu vody.

 

 

 

 

 

V roce 1947 se parta našich vodáků (Benešová, Náhlíková, Popek, Emil Lášek, Svatava Hejhalová, Dědinovi, Hněvkovský + dva vodáci z Plzně) zúčastnila pod hlavičkou Svazu kanoistů mezinárodního sjezdu vodáků ve Švédsku. Silnice byly ještě po válce plné náklaďáků a proto museli jet vlakem, kde zažili noční prohlídky při hledání Banderovců.

Začínalo se u švédského jezera Amalu, proplouvali „schleuse“ propustěmi do dalších jezer až k norským hranicím. Autobusem je převezli zpět k jezeruVänneren. Všchno zdražilo, zaplacené stravování formou švédských stolů 2x denně dostali jen jednou za den. Potkávali na skládačkách úseky přejezdů plné klád a museli je přenášet kilometry daleko. Díky protivětru dojížděli na skládačkách poslední. Na závěrečném banketu poděkovali organizátoři vodákovi z Plzně, který byl součástí naší výpravy, za záchranu anglické posádky kanoe. Na rozbouřeném jezeru Vännern naložil vodáky přes svoji loď a jejich kanoi dotáhl na šňůře do přístavu.

V srpnu 1948 vyrazila parta do Polska na Vislu, navštívili koncentrační tábor Osvětim a dopádlovali po týdnu do Krakova. Po únoru 1948 bylo komplikované dostat se za hranice kamkoliv. Ale organizovaná skupina měla mnohem větší šance než jednotlivec.

img104a.jpg img113a.jpg

 V r. 1956 se podařilo vyjet řekou Poprad do Polska na Dunajec. Zájezd do NDR na Sprévu v roce 1957 musel být pod hlavičkou Čedoku.

img114.jpg

 

  

Přes cestovní kancelář se později občas podařilo vyjet i do Jugoslávie. Naši vodáci se svojí účastí i organizací akcí zúčastňovali splutí Dunaje z Ingolstatu přes Budapešť do Bělehradu až do Černého moře. Naši jeli vždy jen úsek, celé splutí trvalo několik týdnů.