Jdi na obsah Jdi na menu

KVT v době protektorátu  Böhmen und Mähren

18. 4. 2016

Už víme, že se na začátku války musela loděnice přestěhovat za lagunu na dnešní místo. Vodákům se zmenšilo území kam mohli vyrážet na vodu po záboru pohraničí. V zimě lyžovali v Olbramovicích, nebo na lyžích zdolávali krajinu ze Strančic do Senohrab, tam byl tehdy i skokanský můstek s kritickým bodem 40 m.

Dalším zásadním vlivem bylo poskytnutí azylu vodákům z jiných loděnic, odkud byli vytlačeni Němci. Na doporučení Ing. Emila Láška přišla do loděnice parta ze Sokolské loděnice ze Smíchova a z Vysokoškolského sportu z Císařské louky. Původně si mysleli, že to bude jen na čas a dokonce měli přistavěné své boxy za loděnicí včetně malé šatničky. Po roce 1945 se museli začlenit do KVT a tak přišli lidé, kteří se ukázali jako klíčoví pro další rozvoj. Jmenovitě manželé Dědinovi, Ing. Eduard Jírů, Marie Kubištová, Ing. Jaroslav Štěpánek s manželkou Zdenou, Karel Pešl, Blanka a Svatava Hejhalovy a mnoho dalších.

To se týkalo i skautských oddílů, protože Junák byl zrušen, ale každý dorostenec musel být někde registrován. Aby se vyhnuli povinnému Kuratoriu, přešly oddíly pod křídla KVT. A opět důležitá jména: Luboš Jednorožec, Ing. Jiří Brožek, Alois Votava, Jiří Toncar, Vlasta Vaněčková a mnoho dalších. Podrobněji to popsal Luboš Jednorožec, včetně stavby pramic.

Za protektorátu se jezdilo dál na vodu vlakem na Červenou, do Písku, nebo parníkem do Štěchovic a dále se koníčkovalo proti proudu. Edovi Jírů se několikrát podařilo ve válečném hospodářství zajistit železniční vagóny pro dopravu lodí a sjížděly se Červenské proudy. Hned první zájezd po osvobození v roce 1945 byla Vltava z Lenory.

Podle fotografií se jezdilo vlakem ve slušném a slušivém oblečení a s kufry. Co to pak dělalo na lodi si hravě domyslíš.

susice---1941-peron-.jpgSušice 1941    susice---1941-svatava.jpgSvatava 

 

Náš člen Zdeněk Prantl pracoval v Kolbence a prováděl zajíždění a kontroly německé vojenské techniky po opravách. Jednou ho potkali naši vyděšení kamarádi s tankem u Národního divadla. Jindy dokonce transportétem odvezl skládací kajaky na Cholín, aby mohli si naši členové do Prahy přivézt zrní na semletí. Majitele tamní vodácké ubytovny to tak vyděsilo, že strávil noc v lese a bál se zatčení.

Podle článku z roku 1941 byla přes všechna omezení poměrně čilá činnost našeho členstva.

img174.pdf

V sousedství naší loděnice - nyní Sparta – měli lodě Němci. V žádných vzpomínkách se nikdo nezmiňuje o tom, že by se na vodě odehrály nějaké nevraživosti, asi se obě skupiny vzájemně ignorovaly. Ale po květnu 1945 se tam daly získat i trofejní lodě.

20.bogan-sladek.jpgBogan Sládek

DALŠÍ FOTKY

Použito zápisků Svatavy Hejhalové