Jdi na obsah Jdi na menu

BRIGÁDY NA VALŠOVKÁCH

25. 5. 2016

Okamžitě po získání chalupy na Valšovkách začala dodnes nekončící nutnost se o ni starat, upravovat a vylepšovat formou brigádnických prací. Všechno se muselo nahoru donést, svítilo se petrolejkami a nebyly ani peníze, ani možnost koupit materiál. V prvotním návalu nadšení se podařilo přebudovat zemědělskou chalupu na turistické ubytování, byť značně spartánské.

img085.jpg img084.jpg

Z chlíva vznikla řezárna dřeva, zvýšil se počet lůžek, z jedničky a dvojky se stala společenská místnost.

Volno od zaměstnání bylo od sobotního poledne do neděle večer, jedna cesta trvala 4 hodiny i víc. Zpočátku se jezdilo na korbě náklaďáku pod plachtou. Ale účastníci byli mladí, bylo jim spolu dobře a tak zvládli i z dnešního pohledu nemožné.

Pracovalo se nejen na chalupě, naši předchůdci se zúčastňovali i lesních brigád a senosečí. Dokonce později v 50. letech zorganizovali brigádu i společně s tehdy povinnou účastí v prvomájovém průvodu. Ten si odbyli a nechali potvrdit v Trutnově a pak ještě jeli na výlet do Adršpachu.

42.jpg 51.jpg

Jirka Květ „elektrifikoval“ chalupu pomocí benzinového motoru a sady baterií. Dokonce upravil na 12 V i gramofon. Reproduktor byl u stropu v rohu u stropu na jedničce, která tehdy plnila funkci společenské místnosti, takže se mohlo i tancovat.

valsovky-1950---j.-hainz.jpg J. Hainz 

 

Jenže za čas nadšení začalo opadat, a na chalupu jezdila hrstka statečných. Situaci zachránil Mirek Pražák, když začal organizovat pravidelnou autobusovou dopravu. Nahoru šlo sice jen 6 – 8 lidí, ale autobus byl plný díky okolním chalupám v Úpě i v Peci. V té době byla údržba spíš symbolická a na rok dostali skalní Valšováci „plechovku barvy a hrst obrtlíků“ (Sláva Bouček).

 

   47a.ls.jpg

                                                             Eliška Šejnostová, Mirka Vacková, Fanynka Pražáková, Míťa Šejnost

Situace se začala měnit přivedením elektřiny na sloupech na Valšovky. První skutečná elektrifikace byla dílem Zdeňka Krále a Franty Beloviče. To vyvolalo nejen nový zájem o chalupu, ale i potřebu ji opravovat a vylepšovat. V loděnici se začal rozjíždět autokemp a tedy i finanční zdroje. V té době jsme měli v Praze na ubytování v kempu monopol a nebyl problém peníze vydělávat. Naopak problémem bylo je utrácet a nemuset je odevzdávat „výš“ na ČSTV. To byl mimo jiné také impuls k postavení nové loděnice s velkou ubytovnou a restaurací. Prošlo to díky „výstavbě ubytovacích kapacit pro Spartakiádu“.

Výrazným lákadlem se stal nový lyžařský vlek. Navíc už v té době byl každý druhý konec týdne bez pracovní soboty. Autobusy jezdily pravidelně a chalupa byla obsazená.

Pořád se muselo všechno přinášet, nábytek na šestku se vezl na saních koňmi tak zakrslými, že jsme tam dotlačili nejen saně s nákladem, ale i koně samotné.

drevo-na-obsivku.jpg  Dřevo na přístavek

 

 

pred-chalupou.jpg

                                                                          Vojta Jančar, Eva Arnoldová, Jirka Broches Brožek

 

Jediná cesta pro náklaďák vedla přes Červenokosteleckou a to dokázala je Praga V3S. Později i TATRA 138 s vyděšeným řidičem. Ale to už se vezl materiál na přístavek a dřevo na novou obšívku. Tenkrát nebylo možné jen tak koupit prkna a trámy. Parta jela na pilu, tam pomáhali u katru při řezání. Dřevo se pak rok nechávalo vyschnout. Palubky v požadované šířce a tloušťce na trhu neexistovaly. Takže jsme si museli koupit protahovačku a stolařskou pilu a palubky si vyrábět.

jirka-dubina.jpg  Jirka Dubina 

 

Se stavbou přístavku souviselo i odkopání svahu za chalupou a navezení kamenů a hlíny před ní. Všechno ručně, žádný bagr. To samé platilo i pro zakopání kabelu k vleku a jámě jímky na užitkovou vodu,studny, vodovodu.

tomas-arnold.jpg

                                                                                                      Tomáš Arnold  - Lubošmároš

 

untitled-32.jpg

    Borek Anděl a Jirka Konopáč - akce hajzly

 

untitled-33.jpg

                                                                                                      Petr Donát a Borek Anděl

V roce 1968 se pro zvýšení kapacity obydlela jednička. Rozhodnutí padlo v září a na Vánoce se tam už bydlelo. Tehdy vznikla palanda, nahoře i dole pro 5-6 nocležníků, dlouhý stůl a lavice pod okny. (Dohnálek, Cingroš, Sedláček) Přístavek ještě nebyl a v dnešním chlívě se řezalo dřevo. Naše dětské hry i společenské události včetně silvestrovského divadla se odehrávaly na chodbě a na schodech. Ale to chodba byl ještě rozdělena příčkou se skříněmi a šrákem na mazání lyží.

 

Podrobný přehled prací v letech 1970 - 2007 najdeš v Valšovkyabrigády-historie.pdf

V přehledu jsou uvedeny i odpracované brigádnické hodiny. Další hodiny, v seznamu neuvedené, byly za mzdu. Platilo to pro takové části rekonstrukce, které bylo nutné provést najednou. Účastníci tomu obětovali kus prázdnin, nebo dovolené. (Mirek Had Novák, Jirka a Honza Dohnálkové, Jirka Arnold, Vašek Donát, Jirka Dlouhý, Karel Michal, Jirka Militký, Mirek Rudiš a zástup dalších).

Za to, že bylo „za co“ a peníze neodtekly do chřtánu ČSTV vděčíme Mirkovi Konopáčovi. (Stejně se tehdy postupovalo i v loděnici při dostavbě novostavby i při správě chatiček v kempu, část práce byla za mzdu v rámci dohod o provedení práce.)

 

Na konci 70. let na Valšovky dorazila silnice. To zjednodušilo přísun materiálu i pracovní síly.

Naši členové ale odváděli i práci mimo chalupu. Vedle tyčového značení přes louky, udržování kamenného chodníku mezi námi a lesem po původní cestě, jsme se ještě starali o můstek přes potok pod Kolínskou boudou. To bylo v době, kdy jsme měli na starosti trasu běžecké trasy „Běž za žlutým trojúhelníkem“ - opět z dikce ČSTV. Ještě do začátku 90. let jsme každoročně věnovali jeden víkend práci v lese.

vlada-benes.jpg  Vláďa Mrázek Beneš

Za celou dobu jsem si vystačili s vlastními silami i dovednostmi s výjimkou na míru vyrobeného a dovezeného nábytku. Ale aa samotné Valšovky přijeli najatí řemeslníci jen dvakrát. Poprvé klempíři na novou střechu a po letech natěrači opět na střechu. V obou případech to dopadlo mizerně.

 

Dodnes je provoz chalupy zcela závislý na naší brigádnické práci. Každý rok se odpracuje víc hodin, než je předepsaná povinnost.  

  dscn2134.jpg

Borek Anděl a Libor Lumír Vyšata

FOTKY A DOKUMENTY

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář